A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Ukrajina - Průvodce

Dovolte mi podělit se s vámi o zážitky ze svých cest na Ukrajinu. Co se dá zažít při cestování, lovecká sezóna, první setkání s cisternami kvasu, zážitek z kempu, hledání veřejného záchodku, vstup do pravoslavného chrámu, na horách, místní lidé, muzea.

Cestování

Cesta autobusem Praha -- Kyjev

První, co mě na autobuse Praha – Kyjev zaujalo bylo, že v místě, kde mají žluté autobusy Student Agency záchod, byly rozprostřeny deky. Záhy mi došlo, že je to místo k přespávání jednoho z ukrajinských řidičů. Na cestu nám na plné pecky pustili nějaké hollywoodské střílečky, které navíc byly nadabované jen jedním člověkem, takže drsní policisté úplně klidně mohli mluvit ženským hlasem. Také nám pustili ruský animovaný film s Nastěnkou, bábuškou a děduškou, v němž na Nastěnku spadla kráva. Zajímavé byly zastávky u ukrajinských pump, kde byl většinou jen jeden záchod – trochu málo na celý autobus. Některé ženy tedy poslušně čekaly frontu na záchod a muži a zbytek žen šli za pumpu.

Auta občas jedou po chodníku

Šel jsem v Kyjevě po chodníku a kochal se úchvatnými pravoslavnými věžičkami. Najednou těsně u mě zastavilo auto. (Vzdálenost nárazníku od mého kolene byla asi 1 cm.) Dejte si na to pozor kdykoli se pohybujete po městě, občas se to stává, a to nejen při parkování – ukrajinské chodníky jsou poměrně prostorné a řidiči toho občas využívají pro zkrácení či urychlení cesty.

Opilec v kufru

S přítelkyní jsme za denního světla obdivovali Kyjevské hlavní nádraží, ze kterého proudily davy lidí všemi směry. Najednou jsme si všimli dvou policistů, kteří vedli opilce a od srdce se smáli jeho opilosti. Přivedli ho k policejnímu džípu, který měl kufr velký asi jako autíčka z kolínské automobilky TPCA. Ukázali mu na kufr, opilec se do něj chvíli pokoušel vlézt, nakonec do něj vlezl a hned zase vypadl. Policajti se mu vysmáli, pak ho narvali do kufru sami, zabouchli kufr a odjeli.

Den navíc v Kyjevě

Měli jsme v plánu zůstat den a noc v Kyjevě a večer jet nočním vlakem do Doněcku , nakonec jsme si ale museli pobyt v Kyjevě prodloužit. Jednoduše proto, že už jsme nesehnali lístky. V létě jsou totiž zejména vlaky, které jezdí k moři přeplněné, a lístek je nutné kupovat s dostatečným předstihem. To je velmi výnosný byznys pro místní, kteří lístky s předstihem nakoupí a pak je za dvojnásobnou cenu nabízejí turistům, kteří odcházejí s nepořízenou od kasy na nádraží. Když se mi toto přihodilo, byl jsem na Ukrajině teprve druhý den svého života a byl jsem z toho moc vyplesklý na to, abych s nabízečem lístků smlouval o ceně. Proto jsme jeli raději o den později autobusem. (Navíc prý hrozí, že vám do vlaku občas prodají lístek na místo, na které už má koupený lístek ještě někdo jiný.)

Cesta s Autoluxem, fialovou obdobou české Student Agency

Již před odjezdem na Ukrajinu jsem si zasurfoval na www.autolux.ua/english a vytiskl jsem si pro jistotu adresy prodejních míst Autoluxu (a vzhledem k problémům s kupováním lístků na vlak jsem dobře udělal). Když jsem po fiasku na Kyjevském nádraží vstoupil do kanceláře Autoluxu, můj první dojem byl: fialová Student Agency s azbukou. A skutečně, prodavačka byla o poznání milejší než pokladní na vlakovém nádraží, i fialový autobus odpovídal západním standardům. Cesta do Doněcku trvala přes noc a bohužel, ne všichni cestující se podle západních standardů i chovali. Mladík, který seděl přímo za námi, měl příšernou rýmu a z nějakého důvodu nepoužíval kapesník. Kromě toho, že se kvůli hlasitému chrchlání a potahování nedalo spát, jsme od něj já i moje přítelkyně rýmu spolehlivě chytli. Navíc na pěti sedadlech vzadu seděla skupina výrostků, kteří již od nástupu do autobusu velmi hlasitě pili pivo. Když všechno vypili, kupovali si u stevardky nové až do rána, kdy jsme konečně dorazili do Doněcku .

Cesta trolejbusem

Když jsem poprvé nastupoval do trolejbusu v Doněcku , moje první myšlenka byla: „Sem se nevejdu!“ Vešel jsem se tam a vešla se tam dokonce i rázná paní s ohromným poprsím, která chodila neustále z jednoho konce trolejbusu na druhý a prodávala lístky. Já jsem v takto narvaném trolejbuse téměř nebyl schopen vystoupit. Tato paní se ale ve slisovaném davu cítila ve svém živlu. Svého poprsí používala jako nárazníků a svého potu jako vodního děla. Bez problémů si razila cestu trolejbusem tam a zpět a velice produktivně vybírala peníze za lístky.

Jízda maršrutkou

Maršrutka je vozidlo o velikosti Fordu Tranzit, ve kterém jsou v nákladovém prostoru namontovány sedačky. Jezdí buď podle jízdního řádu, nebo ve chvíli, kdy se dostatečně naplní cestujícími. Když jsem do maršrutky poprvé nastoupil, řidič nás posadil dozadu a na klín nám dal naše batohy. Když začali nastupovat další cestující, řidič na nás začal vršit i jejich zavazadla. Velmi jsme se tomu s přítelkyní divili, protože v uličce mezi sedadly bylo podle nás na zavazadla ještě dost místa. Když ale řidič vytáhl několik rybářských stoliček a umístil je do uličky, aby se mohli posadit ještě další cestující, už jsme se ničemu nedivili. Russkoe Radio z chrchrchrchrlavých repráků na plné pecky a jedem!

- http://www.rusradio.ru/online/# - Russkoe Radio, hraje výhradně ruské hity

Krásný zvyk ve vlaku

Při dlouhých cestách pomalejšími vlaky po rozlehlé Ukrajině (přejet půl Ukrajiny je tak na jednu noc ve vlaku) je nutné se skamarádit se svými spolucestujícími, aby cesta příjemně utekla. Proto je ve vlaku je zvykem nabídnout své jídlo i pití svým spolucestujícím a ze své zkušenosti vím, že se to opravdu dodržuje. (Byla mi nabídnuta limonáda, chléb se salámem, vodka a dokonce i časopis na ovívání, když před odjezdem vlaku nešlo otevřít okno, nefungovalo větrání a bylo nesnesitelné vedro.) Ničeho se nebojte, jízda vlakem je ta nejlepší chvíle na to poznat, jak jsou Ukrajinci v pohodě, otevření, přátelští a milí.

Lovecká sezóna, policajti a vodka

Posledních několik dnů na workcampu jsme zažili loveckou sezónu. Mohlo se začít s lovem ptáků a v našem workcampu se zastavili policajti, aby dohlíželi na pořádek. Přivezli i několik lahví vodky a všem nám nalili. Sami se také s chutí napili, a tak vodka brzy došla. Naštěstí tu ale byli policejním autem, a tak nasedli do Lady a jeli do města pro novou vodku. Byli tak přátelští, že mě nechali se vyfotit v jejich autě. Dokonce mi i slíbili, že mi další den půjčí policejní uniformu, kterou měli bohužel zrovna v pračce. Ale vzhledem k tomu, že jednu holku z workcampu opili takovým způsobem, že celou noc v křečích zvracela, už se v našem táboře neukázali. Chudák campleader měl po celý zbytek workcampu strach, že zase přijdou.

Kvas Ukrajinskyj (Квас Українский)

Když jsme se poprvé octli na Kyjevském vlakovém nádraží, nemohli jsme přehlídnout všudypřítomné žluté cisterny a vedle sedící pouliční prodavače kvasu. Chvíli jsme se s přítelkyní dohadovali o tom, jestli máme kvas zkusit a nakonec zvítězila zvědavost nad strachem z průjmu. Zamířili jsme tedy k první cisterně, u které prodavačka kvasu jedla slunečnicová semínka takovým způsobem, že si přitom strkala prsty skoro až do krku. Raději jsme tomu nevěnovali pozornost a poprosili o půl litru kvasu. Velmi mile se nás zeptala, odkud jsme a vzala kelímek ne zvenčí ale tak, že dovnitř strčila všechny prsty kromě palce. Vzápětí nám natočila lahodný kvas a popřála „Na zdarovje!“ Poděkovali jsme, kvas vypili a zřejmě díky tomu, že jsme bezproblémově přijali ukrajinskou kulturu, jsme tuto epizodu přežili bez následků.

Pokladní už šla domů

Na druhou noc v Kyjevě jsme hledali něco levnějšího než hotel, ve kterém navíc tekla jen studená voda. Rozhodli jsme se tedy, že zkusíme kemp, který byl ve skutečnosti o něco dál, než podle průvodce Lonely Planet. Už se ale stmívalo, a tak jsme byli rádi, že kemp vůbec existoval. Pár chatiček a loučka pro stan vypadaly poněkud opuštěně, ale v recepci byly ještě tři recepční, a tak jsme jim řekli, že bychom tu rádi jednu noc přespali ve vlastním stanu. Žádný problém, jen pořád chtěly číslo auta do formuláře, který musí každý ubytovaný vyplnit. (A nám se pořád nedařilo vysvětlit, že žádné auto nemáme.) Když se nám formulář konečně podařilo vyplnit, bylo nám ale řečeno, že zaplatíme až zítra a že tu musíme jako zástavu nechat pasy. Přestože na recepci byly ještě tři pracovnice, zaplatit jsme nemohli, protože pokladní už šla domů. Opět jsem poslechl svůj instinkt, který mi radil se nehádat, a domnívám se, že jsem dobře udělal, protože jinak bychom v kempu tu noc asi nekempovali …

Jak jsem šel v Mukačevu na záchod

Vzhledem k tomu, že mají v Mukačevu krásné a upravené náměstí, přišlo mi hloupé jim tam očurávat stromy. Zamířil jsem tedy do jedné tříhvězdičkově vypadající restaurace. Toalety jsem nikde neviděl, a tak jsem se na ně dovolil zeptat číšnice. Ta mi na férovku řekla, ať jdu za roh do ulice. Na Ukrajině Vám občas jakýsi instinkt řekne, že teď není prostor pro diskusi, a to byl i tento případ. Šel jsem tedy za roh do ulice s ironií osudu jsem vykonal svou potřebu na zrezlá vrata, na kterých bylo nasprejováno WC.

Šátky přes kalhoty i hlavu

Pokud chcete vstoupit do pravoslavné církevní budovy, například do Kyjevského jeskynního kláštera, musíte dodržovat jistá pravidla. Pokud jste žena, musíte mít něco jako dlouhou sukni a šátek na hlavě, pokud muž, musíte mít dlouhé kalhoty. Muži to můžou velmi snadno vyřešit připnutím nohavic na zip, ženy, pokud nemají dostatečně dlouhou sukni, si místo ní můžou koupit šátky, které jsou obvykle k dostání hned vedle pokladny. Nebuďte nervózní z toho, že průhledný šátek s rozparkem a přes kalhoty vypadá poněkud infantilně. Jinak vás dovnitř prostě nepustí.

Hory s Alpinou

S přítelkyní jsme se rozhodli, že vyrazíme se zájezdem na hory na Ukrajinu. Trochu nás překvapilo, že v autobuse bylo celkem jen 5 holek. Ještě víc nás překvapilo, že si každý ze skupiny asi deseti snowboarďáků hned na první pumpě (ještě v Česku) koupil lahev vodky. Průvodce ale na to již byl zvyklý a vyprávěl nám, jak jednou jeden borec na horské chatě již poněkud pod vlivem vykopl dveře a zaplatil za ně víc než za celý zájezd. Ukrajinci totiž v takovýchto případech poněkud předražují, protože máte na vybranou buď zaplatit, anebo jít na ukrajinskou policejní stanici, kde budete muset zaplatit ještě dražší úplatek, jinak dostanete pár facek. Také nám radil, ať v hospodě nemáme narážky na místní, kteří češtině poměrně dobře rozumí a při případné urážce či neochotě platit nejdou pro facku daleko. Na našem zájezdě ale k ničemu takovému nedošlo, průvodce je úspěšně vystrašil a snowboarďáci moc nezlobili. Respektive si vystačili mezi sebou – jeden se vracel s přeraženým nosem. Jinak byl ale zájezd fajn, za týden jsme si užili dvě zimní střediska (Bukovel a Drahobrat ), což bychom na Ukrajině na vlastní pěst nejspíše nezvládli.

Fronty na vlek

Jak již bylo řečeno, Ukrajina je trochu svérázná a drsná země, a proto ti, kteří se ve frontě či spíše chumlu netlačí, přijdou na řadu až úplně poslední. Nicméně toto si musí každý zažít sám a pochopit, že když bude slušně stát v neexistující frontě, zatímco ostatní bojují lokty v chumlu, nikam se nedostane. Zajímavé je, že u lyžařských vleků tento mačkací a předbíhací zvyk přetrvává, i když ve frontě skoro nikdo není. Dokonce se mi několik minut před zavřením vleků stalo, že ve snaze dostat se přede mě o mě jeden výrostek zabrzdil tak, že jsme oba skončili na zemi a s lyžemi vyhozenými z vázání.

Lyžování po ukrajinsku

Ukrajinci většinou neumí lyžovat, přesto si před několika lety postavili moderní středisko Bukovel se sedačkovými lanovkami. Bohužel tyto lanovky, na rozdíl od pomy nebo kotvy, vyvezou nahoru i ty, kteří neumí ani trochu lyžovat. Nahoru znamená na vršek nejen modré, ale klidně i červené nebo černé sjezdovky. Proto se vám občas stane, že si jedete elegantními obloučky dolů, kocháte se krásami Karpat a najednou pár centimetrů vedle vás šusem prosviští Ukrajinec. Několik desítek metrů pod vámi si rozbije držku, zvedne se a 100 až 200 metrů jede opět šusem, rozfláká se, zvedne se, a tak pořád dokola až dolů. Můžete mít nemístné, ba i sprosté poznámky o východě, ale nakonec musíte uznat, že byste nikdy neměli odvahu sjet šusem černou sjezdovku, zvlášť když stojíte poprvé na lyžích. Je ale nutné říci, že toto se neděje neustále, nicméně několikrát za den určitě.

Paradoxně jsou na Ukrajině nejbezpečnější černé sjezdovky, protože na nich téměř nikdo nejezdí.

Nejméně bezpečné jsou modré, protože přece jen je většina sjezdařů sebekritická a nejezdí šusem černé sjezdovky. Na modrých sjezdovkách je velmi zvláštní nával, kdy někteří pluží až dolů, jiní jezdí podělaně ze strany na stranu a zbylí se snaží o elegantní obloučky. Je jasné, že na přeplněné sjezdovce si tyto tři styly navzájem trochu vadí. Ještě bych zmínil, že sjezdové lyžování je sport jen pro ty bohatší z Ukrajinců. Kontrast mezi luxusními vilami v okolí lyžařského areálu a polorozpadlými oprýskanými vesnickými domky jen o pár kilometrů dál je nepřehlédnutelný a do očí bijící. Také si nelze nevšimnout toho, že všichni sjezdující mají špičkové a nové vybavení, a to i v případě, že lyžovat téměř neumí.

Místní lidé

Ukrajinci mají k Čechům vřelejší vztah než k neslovanským národům. Mnoho Ukrajinců zejména na západní Ukrajině rozumí dobře česky, protože v Česku pracovali. Ukrajinci jsou přátelštější a otevřenější než Češi, pokud ovšem nejde o úředníky ve velkých institucích (celníci, pokladní na hlavním nádraží, …). Protivní úředníci jsou na Ukrajině mnohem protivnější než protivní úředníci v Česku. Na druhou stranu, pokud vás pokladní na nádraží seřve, že stojíte ve špatné frontě, můžete se spolehnout, že Ukrajinci, stojící v okolních frontách se budou předhánět vám pomoci.

Ukrajinská muzea

Muzea na Ukrajině většinou přes svůj rozsah i obsah působí poněkud pochmurným dojmem. Když člověk vejde do muzea, většinou si musí v šatně nechat batoh a po zaplacení může vstoupit do první potemnělé místnosti, kde mu po příchodu dozor konající babička rozsvítí světlo. Po přesunutí do další místnosti babička v první místnosti světlo zhasne a jiná babička v další místnosti světlo rozsvítí. A takto to vypadá po cestě celým muzeem. Vstupné do ukrajinských muzeí je na české poměry velmi levné.

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA