A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Ukrajina - Cestopisy

Ukraïna - srpen 1978

Individuální rodinná turistika do jednoho okresního města na severovýchodě tehdejší UkrSSR. Cestopis obsahuje spíše jen dojmy a pocity, které si dokáži po těch 35-letech ještě vybavit.

Někdy v srpnu nebo to možná bylo již koncem července 1978 roku jsem vyrazil spolu s rodiči a bratrem na 3 týdny na Ukraïnu. Ono se dnes řekne na Ukraïnu, jenže v těch 70-letech jsme vlastně jeli do Sojuzu. Ovšem celý náš tehdejší pobyt se odehrál v takzvané UkrSSR, proto z dnešního pohledu píši o Ukraïně.
Otec byl asi motoristický fanatik, protože jsme tam jeli autem, což představovalo 3 dni cesty tam a 3 dni zpět. V té době měli rodiče VAZ 2102 Žiguli. Přestože šlo o exportní verzi, tak to ještě nebyla Lada, ale opravdu to mělo na sobě hyeriglifický nápis, který lze transkripovat jako Žiguli. Výhodou tohoto typu vozidla bylo, že se dalo chápat jako takový mininákládáček. To se velice hodilo, protože jsme vezli dárky typu koberec apod. a třeba do Škodovky bychom ten náklad ani náhodou nedostali.
A proč píši o otci jako o motoristickém fanatikovi? Protože zrovna přes destinaci, kam jsme jeli, jezdíval v té době od nás vlak. Šlo o známý rychlík Dukla. Sice tam asi nezastavovala (to dnes již nemohu ověřit), protože Dukla byla rychlík příliš významný než aby zastavovala v bezvýznamném okresním městě. Nicméně dostat se tam vlakem bylo bez pochyby možné a určitě pohodlnější než autem.
První den cesty jsme se z našeho Pernikova dostali někam k Levoče, kde jsme nocovali v jakémsi autokempingu. Zde jsme potkali někoho, kdo jel opačným směrem a v neuvěřitelně černých barvách nám vylíčil kvalitu cest při přejezdu Karpat z Podkarpatské Rusi do Ukraïnské části Haliče. Rodiče se tedy rozhodli přejet Karpaty již za Slovenska do Polské části Haliče přes známý Dukelský průsmyk. Odtud jsme se dostali přes jihovýchodní cíp tehdejší PLR do UkrSSR. Ovšem odtud nás čekala ještě pěkně dlouhá cesta na severovýchod do jednoho okresního města v Čirnigovské oblasti (pozn. nezaměňovat prosím Čirnigov a Černobyl jakkoliv leží na místní poměry nedaleko). Dobře si z té doby vybavuji, že tam byl nějakým způsobem regulovaný prodej PHM. Cizinci si museli již na hranici koupit jakési poukázky (tzv. talony), které pak bylo možné na čerpacích stanicích vyměnit za palivo. Domorodci sice nakupovali benzín za peníze, ale měli k tomu nákupu ještě něco, co my cizinci ne. Kromě toho si vybavuji, že čerpací stanice byly tak nějak samoobslužné, což u nás nebylo. U nás s čerpací pistolí manipuloval zásadně jen pracovník čerpací stanice. Ovšem pod pojmem samoobslužné si nelze představovat naší současnost. Tam to totiž fungovalo naopak. Nejprve bylo potřeba u okýnka „zaplatit“ a teprve po té bylo možné benzín ze stojanu načerpat.
Velmi zajímavé byly i tamní hlavní silnice. Kromě asfaltového jízdního pásu měli po obou stranách i jízdní pásy prašné, které se zjevně daly použít pro přepravu tanků a další pásové vojenské techniky po vlastní ose. Přičemž takový vojenský transport zbytečnně nepoškozoval onen asfaltový pás určený pro kolovou techniku.
Už si ani nevzpomenu kde jsme spali druhou noc, ale asi to bylo přímo v autě a muselo to být někde cca. mezi L'vivem a Kyïvem. Na co si z té cesty ovšem dobře pamatuji, tak to byly stanoviště Státní automobilové inspekce (tzv. posty GAI, což byla v podstatě dopravní policie). A zajímavé bylo, že na hlavních mezistátních tazích museli jejich pracovnící asi stát na každé křižovatce. Když jsme totiž chtěli odbočit z hlavní magistrály Kyïv - Moskva do cíle naší cesty, tak nás hned jeden milicionář (=policista), do té doby stojící nenápadně u stromu poblíž, odchytil a dovolil nám odbočit až po předložení dokumentů, které nás k tomu odbočení opravňovaly.
A co si pamatuji ze samotného pobytu? Není toho mnoho. Tak především mi utkvěly v paměti ty automaty na limonádu. Když se do nich hodila 3-kopějka, tak do sklenice natekla sladká žlutá limonáda, když se tam vhodila 1-kopějka, tak automat nalil jenom sodovku a nakonec, když se sklenice otočila a mírně se zatlačilo na podstavec pro sklenici, tak z postavce stříkala voda, která sklenici vymyla. Vždycky jsem si říkal, že kdyby se do automatu vhodila 2-kopějka, tak by měla logicky do sklenice natéci dávka žlutého sirupu, nicméně nikdy jsem to experimentálně neověřil. Oni totiž 2-kopějky byly velice vzácné a za celý svůj pobyt jsem viděl jen jednu nebo dvě. Prý si je lidé tezaurovali, protože se používaly do telefoních automatů pro místní hovory.
Neméně pozoruhodné byly jednoosé cisternové přívěsy, ze kterých se přímo na ulici čepoval kvas. Jednalo se o podstatně chutnejší nápoj než jaký je pod tímto názvem možné dnes zakoupit v PET lahvích v ruských či ukrajinských obchodech v Praze. Jenom nám ho rodiče nechtěli moc kupovat, asi proto že byli přesvědčeni, že tento nápoj obsahuje více než malé množství alkoholu a není proto vhodný pro děti. Ale rodiče nám v té době nechtěli kupovat ani coca-colu či pepsi-colu ani chito, protože v té době prostě panovalo všeobecné přesvědčení, že děti nesmí kofejn, chinin a já nevím co všechno ještě.
Na druhé straně sovětský režim nechtěl svým dětem dopřát třeba žvýkačky, pravděpodobně je považoval za příliš imperialistické. Českoslvenští komunisté nebyli v té věci tak rigidní a fabrika ve Velimi vyráběla vždy dostatečné množství tohoto zboží. Jako skoro všichni ostatní turisté i my jsme s sebou měli patřičnou zásobu žvýkaček, jakožto vhodný malý dárek pro domorodé děti.
Dále si vybavuji, že domorodci měli koberce nejen na podlaze, ale i na volných stěnách pokojů. Ani nevím zda jim šlo více o dekoraci nebo o tepelnou izolaci, ale je možné, že šlo hlavně o civilisačně-kulturní jev. Prostě když si ostatní věší po stěnách koberce, tak to musím mít i já a v důsledku toho to tak nakonec mají všichni.
Ještě mi, nevím proč, utkvěly v paměti kolečkové brusle v jakémsi obchodě se sportovními potřebami. Byly totiž v provedení in-line, zatímco všechny ostatní kolečkové brusle z té doby byly se 4-mi kolečky ve 2 nápravnicích.
I zpáteční cesta stojí za krátkou zmínku. Vyrazili jsme časně ráno, abychom během dne dojeli co nejdále. Cestování po tamních silnicích je totiž velice ůmorné a nekonečné. Člověk se nemůže zbavit dojmu, že mu cesta vůbec neubíhá. Je to nepochybně danné neuvěřitelnou jednotvárností jejich silničních komunikací, oproti kterým jinak fádní německé dálnice překypují rozmanitostí.
Večer jsme se dostali do L'viva a rodiče se rozhodli zde přenocovat. Jakožto cizinci jsme se museli ubytovat v tamním hotelu Inturist. Na večeři jsme zašli do hotelové restaurace a jako na potvoru to bylo zrovna v pátek. Je potřeba si uvědomit, že L'viv je vlastně Lwow, tedy historicko-etnicky polské město a poláci jsou nekompromisní katolíci. Takže v celém velmi skrovném nabízené menu nebylo ani jedno jídlo s masem. Musel jsem jíst už ani nevím co s pohankou. A niky nezapomenu ja mi po tom bylo špatně, ačkoliv nikdo další vůbec žádné problémy neměl.
Opět jsme cestovali přes jihovýchodní cíp PLR. Přejezd státní hranice Sojuzu byl samozřejmě také zážitek, který se rovněž nezapomíná. O železné oponě se obvykle hovoří v souvislosti s hranicí mezi DDR a BRD, mezi ČSSR a BRD + Östereich, mezi MLR a Östereich atd., jenže skutečně obludné hranice to byly vnější hranice SSSR. A ještě i v 90-tých letech a možná ještě i dnes v Brestu si člověk mohl a může udělat obrázek o tom jak to vypadalo.
Druhou noc cesty si opět nepamatuji. Asi jsme většinu noci procestovali a ke spánku jsme zastavili jen na pár hodin někde na silničním odpočívadle. Každopádně 3-tího dne jsme dorazili domů do Pernikova.

(pozn. autora: v textu nepojmenovanou destinací byl Nižin a Pernikov se ve skutečnosti jmenuje Pardubice)

další cestopisy
Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Batanau 09.07.2013 23:05
 

pěkné!

  • Anonym (3)
  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze